Illionské údolí

5. ledna 2013 v 12:24 | Atilla |  Hra
I tudy protéká Denyra, tentokrát v krásných meandrech a obklopená vrbičkami.
Je tu dostatek zvěře, pohybují se zde hlavně zajíci, občas vysoká zvěř a lasičky jen opravdu vyjímečně. Není divu, že pravě sem se rádi vrací vlci. Je to tu pro ně skoro jako ráj na zemi.Sbíhají se zde hlavně vládci země a občas i vody.
Píšeme do komentářů ;

Zvěř: Draků je zde jenom zřídka,žijí zde jeleni,lamy,srnci a všeljací drobní tvorové


>>HRÁT>>

 


Komentáře

1 Venëa | 7. dubna 2013 v 21:06 | Reagovat

Mé zklamání z toho, že nepůjdeme na ostrov se okamžitě úplně vytratilo. Vylétla jsem vysoko nad řeku, ale to jsem neměla dělat. Náhle zafoukal silný vítr a já skončila v řece.

2 Ainariël | 8. dubna 2013 v 10:30 | Reagovat

S hlavou vztyčenou jsem doběhla za mou letící společnicí. "Dnes je velmi větrno...," pronesla jsem zamyšleně. Vítr jako by mé myšlenky potvrdil; Venëa spadla do řeky. "Neutop se mi," usmála jsem se a pomohla jí na nohy. "Teď bys asi neměla létat..."

3 Venëa | 9. dubna 2013 v 21:26 | Reagovat

"A už ani nemůžu. Podívej, jak mám mokrá křídla" Pro názornou ukázku jsem s nimi zatřepala. "Ale tohle není obyčejný vítr, je cítit magií. Je jí přímo prosycený. Kdo je alespoň trochu jasnozřivý, toho ta síla magie okamžitě ´praští do obličeje´."řekla jsem.

4 Ainariël | 10. dubna 2013 v 19:23 | Reagovat

"Achjo." Rozhlédla jsem se po okolí a nasála vůni vzduchu. Ta víla měla pravdu; opravdu jsem ucítila závan silné magie. To nebylo jen tak. "To bychom měli prozkoumat," navrhla jsem a čichala dál. "Co na to říkáš? Mohlo by to být pěkné dobrodružství."

5 Venëa | 10. dubna 2013 v 20:44 | Reagovat

"Tak dobrá" řekla jsem a otřepala si z křídel poslední zbytky vody. "Jen škoda, že se v tomhle větru nedá létat. Ti nejlepší jasnozřiví umí levitovat a nevadilo by jim ani tornádo. Tak ráda bych se to také naučila" povzdechla jsem si.

6 Ainariël | 10. dubna 2013 v 21:05 | Reagovat

"Tak mě napadá," odmlčela jsem se a hledala správná slouva. "Můžu něco zkusit." Vztyčila jsem se do mé plné výše a zadívala se nahoru. Pokusím se o to, ale nevím, jestli to dokážu. Nezbývalo než doufat.
Zavřela jsem oči a myslela na to, jak se silný vítr narážející do mé tváře stává jemným vánkem. Dokázala jsem to! Pomalu jsem otevřela oči a vnímala to, co jsem stvořila. Nebylo to však přesně tak, jak jsem chtěla. Ale alespoň vítr teď byl mírnější...
"Tak, teď můžeme jít," usmála jsem se a vyběhla směrem k poušti.
//poušť Firiemo

7 Venëa | 10. dubna 2013 v 21:08 | Reagovat

*Ai je šikovná* pomyslela jsem si a rychle se rozběhla za ní. Kousek jsem i popolétla, ale po předchozí zkušenosti s pádem do řeky jsem raději běžela po svých.
//poušť Firiemo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.