Komentáře

1 Ainariël | 3. dubna 2013 v 21:55 | Reagovat

Mé kroky směřovaly k jezeru. Cítila jsem se svěže a kráčela plynule, natahujíce jednu nohu před druhou. Přemýšlela jsem o životě, přírodě a všem okolo toho všeho. Byla jsem tak ráda, že jsem se konečně dostala někam, kde by se mi mohlo líbit. Ale dala bych všechno za to, aby se mnou někdo ten pocit mohl sdílet...

2 Venëa | 3. dubna 2013 v 22:03 | Reagovat

Létám nad hladinou jezera. Cítím život v něm a jsem jeho součástí. Toto je jeden z nejkouzelnějších okamžiků mého života. dokonalá harmonie s přírodou. V poslední době je i pro mě, jako pro vílu těžké ji ucítit. Svět se mění a je to znát.

3 Ainariël | 3. dubna 2013 v 22:08 | Reagovat

Náhle jsem ucítila podivný poryv větru na tváři a já si uvědomila, že tu nejsem sama. S tušením nejhoršího jsem se otočila na hladinu jezera a spatřila cosi ve vzduchu. Vílu! To nemohlo být možné a přesto se tak stalo. [i]Mé sny se začínají plnit...[/i]
"Ahój," zvolala jsem na ni a doufala, že můj křik uslyší.

4 Venëa | 4. dubna 2013 v 19:39 | Reagovat

Zastavila jsem. Uslyšela jsem někoho volat. "Kdo by tu mohl být?" ptala jsem se v duchu sama sebe. Vidím postavu, zřejmě nějakou dívku, jak na někoho volá. Možná i na mě. letím k ní.

5 Ainariël | 4. dubna 2013 v 20:22 | Reagovat

Nyní jsem ji spatřila docela jasně. Právě zamířila ke mně a já zvědavě přešlápla z nohy na nohu. Byla jsem ráda, že tu nebudu sama, ale trochu jsem začala litovat toho, že jsem začala hovor s osobou, kterou ani neznám. Já nedokážu rozeznat, jestli je osoba nebezpečná nebo ne. Pouhý pohled většinou klame...
"Ahoj," zopakovala jsem pozdrav. "Copak tě sem přivedlo?"

6 Venëa | 4. dubna 2013 v 20:36 | Reagovat

"Ahoj, Mě sem nepřivedlo nic. Bydlím tady. Ale kde se tu bereš ty?" Všimla jsem si, že vypadá trochu nervózně. Na čtení myšlenek jsem neměla náladu ani sílu, a i kdyby ano, bylo by neslušné, číst cizí myšlenky bez dovolení.

7 Ainariël | 4. dubna 2013 v 20:42 | Reagovat

"Já tu jen tak stojím..." Řekla jsem mírně a nejistě se usmála. Byla zvláštní, ale nebyla nepříjemná. Nevadila mi, možná mi byla i sympatická."Smím vědět, jak se jmenuješ?" Věnovala jsem jí další úsměv. Hleděla jsem jí přímo do očí modrých jako obloha. Líbily se mi. "Já jsem Ainariël."

8 Venëa | 4. dubna 2013 v 20:48 | Reagovat

Podívala jsem se na ni. "Já jsem Venëa" odpověděla jsem tiše. "Co jsi zač? Elf? Safira? Sylfa? nebo nějaké jiné stvoření?"

9 Ainariël | 4. dubna 2013 v 20:51 | Reagovat

"Co myslíš?" Opětovala jsem jí její pohled. Tvářila se smutně. Ale to ji neomlouvalo za to, že se mě právě zeptala na to, jaká bytost jasně jsem. Naštvalo mě to, ale nedávala jsem to najevo.

10 Venëa | 4. dubna 2013 v 20:57 | Reagovat

"Promiň, nechtěla jsem tě urazit. Jen jsem zvědavá. Ráda mám ve věcech jasno. Tak se tě zeptám jinak: jaký druh magie ovládáš?"
Byla jsem stále trochu v rozpacích z mé hloupé otázky.

11 Ainariël | 4. dubna 2013 v 21:00 | Reagovat

Víla se mi ihned omluvila. "Né, to je v pořádku." Zamyslila jsem se nad její otázkou, jakou magii ovládám. Nebyla jsem si jistá, zatím se u mě mockrát neprojevila. "Myslím, že magii země nebo vzduchu. Ale jistá si nejsem. Kterou ovládáš ty?"

12 Venëa | 4. dubna 2013 v 21:09 | Reagovat

Zatím se nijak nespecializuji. Dalo by se říci, že na magii jsem úplně levá. Tedy vlastně pravá, protože jsem levák." usmála jsem se. "Ale mám jiný dar. Jsem jasnovidka. Umím číst myšlenky, vidět životní sílu bytostí, cítit energie a ty dobré posílat těm, kteří to potřebují. Na tomto místě je dobré energie mnoho, často tu vidím smutné bytosti, které si sem chodí pro útěchu. Hlavně malé děti."

13 Ainariël | 4. dubna 2013 v 21:15 | Reagovat

Zvláštní. Velice zvláštní. "Zvláštní," zopakovala jsem nahlas. "Já tu ještě na nikoho nenarazila." Odmlčela jsem se a zadívala se na třpytivě se lesknoucí hladinu jezera. Mlha se zvedla a já dohlédla až na ostrov.
"Co bys říkala tomu, kdybychom společně putovaly?" Dlouze jsem se na ni podívala. Bylo mi jasné, že by se do toho mohla pustit se mnou a že by to i mohla vydržet. "Můžeme se mnohému přiučit a třeba také získat další magie."

14 Venëa | 4. dubna 2013 v 21:19 | Reagovat

"A jak se chceš na ten ostrov dostat? zeptala jsem se. "Já bych tam asi doletěla, ale co ty? A navíc se říká, že je ten ostrov chráněný nějakým kouzlem. A slyšela jsem také, že ten ostrov je jen iluze, že ve skutečnosti neexistuje. A podle další pověsti by tam měli bydlet draci."

15 Ainariël | 4. dubna 2013 v 21:36 | Reagovat

"Myslíš? Třeba jsou to jen báchorky. Neříkala jsem však, že se mi teď chce na ten ostrov. Doplavala bych tam, ale teď ne." Toužila jsem po něčem mnohem, mnohem dobrodružnějším. "Nechceš jít támhle?" Ukázala jsem na planinu u řeky.

16 Venëa | 4. dubna 2013 v 21:39 | Reagovat

"Dobrý nápad." řekla jsem. Ve skutečnosti mě však přitahuje kouzlo ostrova. Není to jen pověst, opravdu tam jsou draci. Už jsem je slyšela a viděla jejich oheň. Tolik jsem si přála vidět živého draka. Avšak planina vypadá také moc zajímavě.

17 Ainariël | 4. dubna 2013 v 21:51 | Reagovat

"Dobrá tedy," pravila jsem a rozběhla se směrem k planině. Lákala mě už jen pohledem. Nabízela volnost a nespoutanost.
// Illionské údolí

18 Venëa | 7. dubna 2013 v 21:01 | Reagovat

//Illionské údolí

19 Ainariël | 16. května 2015 v 17:19 | Reagovat

Písek se pomalu měnil v nažloutlou trávu,po které jsme pokračovali dále za vidinou vody a ukojení žízně. Zanedlouho se před naší skupinkou objevila obrovská vodní plocha zčeřená drobnými vlnkami, které vyvolal jemný studený větřík vanoucí od severozápadu.V ústech už všichni společníci měli pěkně vyschlo, ale pohled na nekonečnou třpytící se plochu jezera nám dodal novou energii pro cestu vpřed. Jen pár desítek kroků a mohli jsme se vody dotknout... Na břehu se nikdo nezastavoval, společníci se nahrnuli až po pás do vody a pak se položili na hladinu. Voda byla příjemně chladivá a vlnky na ně působily uklidňujícím dojmem. Vyčerpáním se nikomu nechtělo mluvit, ale každému z nich se v mysli honila myšlenka: /Zvládli jsme to!/ Byli šťastní, že se z pouště vrátili zpět k vodě, blíž jejich domovu.
Ticho prolomila Ai: "Kam se chcete vydat teď?" U jezera se jí opravdu líbilo, ale na druhou stranu chtěla zažít další dobrodružství. "Já mám plán... Když jsme tu byly s Vëneou naposled, viděli jsme ten ostrov. Pojďme ho navštívit!" Zazubila se na své společnice a pak se zadívala směrem k ostrovu věčně zakrytému mlhou a tajemstvím.

20 Lucian | 16. května 2015 v 17:29 | Reagovat

Vyšel jsem si na lov když jsem zahlédl dvě neznámé osoby. Chvilku jsem se na ně díval a myslím,že mě taky zahlédli.Jsem hrozně zvědavý a tak jsem letěl za nima

21 Attila | 23. listopadu 2015 v 18:54 | Reagovat

Z lesa jsem vyrazila přímo k jezeru Iliona a doufala, že zde najdu nějaké přátelské bylosti. Místa toho jsem potkala velikého dvounožce, kterého jsem s myšlenkou na tátu a mámu roztrhala a po sléze i snědla. Vždy jsem se zajímala co leží pod tou hustou tajemnou mlhou, která je nad jezerem. Ovládat vodu umím, ale co když tam bude víc dvounožců. Kdepak ostrov, který tam je samotný zmapován ještě nebyl. A proto chci být první. Své společníky na cestu jsem se vydala  hledat přes savanu podél jezera. Během cesty jsem ještě stihla procvičit ovládání s vodou, což kdyby jste mě viděli tak by jste se nasmáli. A stihla jsem si při tom umýt zbytky krve z čumáku a těla. Pak jsem pokračovala dál. Ucítila jsem spálený pach ohnivého draka a posléze jsem ho zahlédla. A s ním i další bytosti.Doufala jsem přátelské chování a tak jsem se ještě s mokrým kožichem vydala za nimi. Na poměry mé rychlosti jsem se pohybovala opravdu rychle. To asi sílou drakových křídel.

22 atlancie | 28. listopadu 2015 v 19:13 | Reagovat

dále prosím ve hře pokračujte v odkaze hrát pod článkem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.