Vesnice

21. září 2013 v 23:02 | Ainariël, Venëa |  Témata týdne
Bylo již k večeru, když se z lesa vynořily dvě tajemné bytosti. Už na první pohled bylo vidět, že zřejmě nejsou z této planety. Rozhodly se snad navštívit zdejší vesnici? Co je sem láká? "Zastavme se tady," praví tiše jedna z osob. "Měli by tu mít nějaký hostinec, nebo něco na ten způsob. Nemá cenu hnát se dál v noci."
"Ale nepřijde lidem divné, že vypadáme... no jinak?" Zeptá se ustaraně ta druhá.
"Máš pravdu. Já si mohu jen zakrýt uši, ale u tebe nevím. Nemáš nějaké kouzlo, kterým si můžeš změnit vzhled?"
"Jasnozřiví umí měnit vzhled. Ale já nejsem mistr. Mohu si zkusit odhmotnit křídla. Ale lidé žijící blízko přírodě poznají mou energii. Jsou citlivější než ti, kteří jsou zabednění v betonových vězeních, ve městech." Víle začala mizet křídla. Mihotala se a po chvíli zmizela úplně. "Ale vzbudíme pozornost, na to se připrav." varovala ještě svou společnici.
"Pojďme tedy," odpověděla elfka a obě se pustily úzkou uličkou dolů. Všude okolo nich byly chalupy, jen občas bylo možné zahlédnout typický dům. Kroky těch dvou se čím dál tím více blížily ke zdejšímu kostelu. Zdálo se, že o něj vesničané velmi dobře pečují. "Slyším... Slyším hlasy." Řídit se podle elfčina sluchu opravdu nebyl špatný nápad. Za malou chvíli stanuly na prahu venkovské hospody, kde se k večeru scházeli obyvatelé u piva.


Celou dobu, co víla šla se snažila trochu zmírnit tok energií, ale nějak to nešlo. Nakonec to vzdala a připravovala se na to, že na ni budou všichni zírat jako... jako na vílu. "Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?" zeptala se ještě.
"Ne. Jisté tu nebude nic. Lidé už možná budou opilí a nebudou nic vnímat." Sama tomu moc nevěřila. "Když chceme poznat vesnici, měli bychom mrknout i na její obyvatele, nemyslíš?"
"Asi ano". Lidé z vesnic bývají přátelští. Celkem ráda bych poznala i jiné lid, než ty z města. Těch jsem viděla mnoho, byli většinou smutní a uzavření i když to na sobě nedávali znát. Maskovali to tím, že se obklopovali drahými a nepotřebnými věcmi a falešnými přáteli. Vesnice jsou jiné, nikdo si tu na nic nehraje, protože nemusí. Nepotřebují drahé zbytečné věci ani falešné přátele protože nemusí skrývat smutek. A nikdo nikomu nechce být falešným přítelem, pomyslela si víla.
Elfka pomalu otevřela dveře a vkročila do místnosti. Byla přeplněná k prasknutí, ale i tak se hospodský nepřestával usmívat na své hosty. Zamířila přímo k němu. "Máte tady nějaký volný pokoj?" Tak zněla prostá otázka. Pokoj měli, v podkroví a s výhledem na vesnici. Nebyl nijak špičkově vybavený, jen dvě obyčejné postele, stolek a malá koupelna. Na přespání to bohatě stačilo. "Neboj, zítra se můžeme vyspat v lese," usmála se Ainariël. "Já mám občas radši postel."
Víla následovala Ai. A zárověň pozorovala lidi. Byli tak šťastní. Když s Ai vešla do pokoje, bylo v něm také cítit cosi zvláštního. Uvědomila si, jak málo člověk k životu potřebuje.
Ainariël se přesunula ke střešnímu oknu a vyhlédla ven. Jsou tu lidé a přesto je tu takový klid... Její pozornost upoutala jedna budova. Hlavou jí náhle projela myšlenka, která ji doslova nadchla. "Na to jsem úplně zapomněla," řekla sama sobě a rychle seběhla po schodech dolů a ven z hostince. Lidé se za ní ohlíželi a kroutili hlavami. Toho si však Ai už nevšimla. Řítila se údolím potoka k té budově - ke statku. Tam nebudou jen lidé.
Víla vyběhla za Ai. Doběhly až na konec vesnice. Stál tam velký statek. Bylo slyšet mnoho zvuků. Hrabání koňských kopyt, dupání, ševelení křídel a jiné, někdy i nepopsatelné zvuky.
Ozval se psí štěkot. Těď už elfka věděla, kam zajít první. Psi byli jen dva, zato statní, ovčáčtí. Když se k nim více přiblížila, přestali štěkat a zavrtěli ocásky. Pochopili, že jim neublíží. "Tak je to dobře," pochválila je a povzbudivě se na ně usmála. Zvířata ji vždy fascinovala, ale psy měla v oblibě dvojnásobně. "Ráda bych je obešla všechny," otočila se na její společnici, Venëu. "Ale to by zabralo příliš mnoho času. Měly bychom se vrátit." Upřela pohled na noční oblohu pokrytou tisíci hvězd. Byl to krásný pohled. "Mimochodem, jak na tebe vesnice zapůsobila?"
Jako místo harmonie. Lidé tu žijí vedle přírody. Neutlačují ji a příroda neutlačuje lidi. Je tu krásně
Elfka přikývla. "Vystihla jsi to dokonale."
 


Komentáře

1 GilberzLot | E-mail | 22. února 2017 v 22:09 | Reagovat

cheapest prescription levitra online
http://levitra20mg-usa.org - levitra 20 mg
  levitra no perscription
<a href="http://levitra20mg-usa.org">levitra 20 mg
</a> - levitra 5mg cost board index
buy levitra online e-mail address

2 Zachezytaini | E-mail | 27. února 2017 v 10:05 | Reagovat

order generic viagra
http://viagra-withoutadoctorprescriptions.org - viagra without a doctor prescription usa
  real brand viagra no prescription
<a href="http://viagra-withoutadoctorprescriptions.org">viagra no prescription
</a> - viagra bivirkninger
viagra pills cheap vbulletin solutions

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.